Drazí bratři a sestry!
Již za několik týdnů otevře Svatý Otec František svatou bránu Baziliky sv. Petra ve Vatikánu, čímž začne řádné jubileum. Budeme slavit svatý rok. Podle dávné tradice se konání jubilejního roku uskutečňuje každých dvacet pět let. Programovým heslem nadcházejícího jubilejního roku jsou slova „Poutníci naděje“. Pritom nemůžeme zapomenout ani na druhou, ještě větší událost v dějinách naší spásy, kterou je příchod Boha v lidském těle na tuto zem, na který se připravujeme v tomto předvánočním období.
Obě tyto velké oslavy jsou spojeny s putováním. Máme před očima putování Panny Marie z Nazareta do hornatého kraje k příbuzné Alžbětě, nebo cestu pastýřů a mudrců do Betléma, jakož i pouť prvního jubilejního roku, který vyhlásil papež Bonifác VIII.
Jubileum i Vánoce jsou pro nás výzvou, abychom se vydali na cestu, abychom putovali; abychom opustili starý způsob života a rozdávali lásku, kterou nám nabízí Bůh. Jsme tedy pozváni na cestu obrácení, protože putování je naplňováním pozvání k svatosti. Avšak svatost nikdy není individualistická, je vždy zaměřena na Boha i na celé společenství věřících. Druhý vatikánský koncil to vyjádřil slovy: „Bohu se zalíbilo posvěcovat a spasit lidi ne každého osve, bez jakéhokoliv vzájemného spojení, ale vytvořit z nich lid, který by ho pravdivě znal a svatě mu sloužil.“ (Lumen gentium 9)
Ve duchu synodálního procesu jsme pozváni k vzájemnému dialogu, naslouchání a spolupráci. Křesťan není nikdy na své cestě sám. V Kristu a skrze Krista je náš život spojen tajemným poutem se životem všech křesťanů v nadpřirozené jednotě jeho Těla a v konečném důsledku s celým lidstvem.
Tak vzniká mezi věřícími, jako v spojených nádobách, nádherná výměna všech, no především duchovních dobrých. Kristovo Tělo má různé údy, ale cirkuluje v nich ta samá Kristova krev a oživuje je ten samý Duch.
V tomto Svatém roce jsme voláni projít Bránou, kterou je Kristus a který nás vyzývá smířit se s Otcem, setkat se uvnitř se svými bližními a znovu objevit pokoj, který nám vybojoval Ježíš. On všechny naše dluhy neodnáší někam do pouště, ale ničí je svou láskou na svém těle.
Těšíme se na to, že se spolu setkáme při různých příležitostech, při putování, při modlitbách, adoracích a prožívání vzájemné lásky. V celé Církvi, v každé diecézi i ve farnostech se již připravují a plánují akce, kterými oslavíme Boha, vyjádříme vděčnost za všechny jeho dary, věrnost Svatému Otci a příslušnost ke Katolické církvi. To vše je velmi důležité, abychom prožili vzájemné společenství.
To je však pouze jedna strana mince. Druhá nás upozorňuje, abychom nepodlehli představě, že toto jubileum je příležitostí pouze k jakési seberealizaci a prezentaci své víry prostřednictvím poutí a různých náboženských akcí.
Když si připomeneme záměr, kterým Bůh uváděl a vysvětloval nařízení o jubilejním roku, uvidíme podstatný rozdíl. Vzpomeňme alespoň útržkovitě, co říká Kniha Levitikus: svobodu pro všechny obyvatele, propustit otroky, vrátit majetek, vrátit zabrané pozemky, odpustit dluhy, nevydírat bližního, neroznášet pomluvy, neutlačovat a neokrádat svého bližního, mzda pracovníka nechť nezůstává v tvých rukou do druhého rána...
Z toho vidíme, že Svatý rok byl ustanoven především pro ty, kteří uprostřed vyvoleného lidu trpěli. I v našem případě je Svatý rok spíše pro jiné, skrze nás, než pro nás. Celý svět se má dozvědět z našeho života Jak dobrý je Pán.
Tak to oznámil i Ježíš Kristus v Nazaretské synagoze: abych hlásal evangelium chudým, oznámil zajatým, že budou propuštěni, slepým, že budou vidět; utlačované propustit na svobodu a ohlásit Pánův milostivý rok... Kristus dělá vše pro člověka, aby mu dokázal, že ho nekonečně miluje.
Je dobré putovat do Říma? – nepochybně; je dobré projít svatou branou? – nepochybně; je dobré navštívit hlavní baziliky? – nepochybně. Vyspovídat se, získat úplné odpustky, přijmout Krista v Eucharistii? – nepochybně. Ale dejme pozor, abychom záměr Svatého roku nezúžili jen na to: kolik nás bylo na pouti, kolik bylo spovědí, kolik svatých přijímání jsme rozdali a podobně.
Jistě si z celého srdce přejeme, aby skončily všechny války a krvavé konflikty mezi státy a národy. Je to velmi těžké, neboť nejen Boží slovo, ale i výzvy Svatého Otce naráží na tvrdá srdce a hluché uši.
Co však může udělat každý z nás, udělejme. Co kdybychom tak zastavili sousedské či rodinné majetkové soudní spory? Co kdybychom foukli do hasnoucí pahřeby manželské lásky a odmítli myšlenky na rozvod? Co kdybychom dali příležitost životu v lůně ženy, aby se narodil? Co kdybychom spravedlivě odměnili své zaměstnance?
Drazí věřící, realizovat smysl Svatého roku: hlásat evangelium chudým; propustit zajaté; darovat zrak slepým; ty, které jsme utlačovali, propustit na svobodu a ohlásit Pánův milostivý rok. Toto všechno, jakož i mnoho jiného dobra, můžeme a máme uskutečnit ve svém každodenním životě, abychom byli znamením naděje pro jiné i v těžkých okolnostech.
To je pravé ovoce slavení nejen Svatého roku, ale i svátku Narození Božího Syna. Uvědomme si, že místo, kde se chce Ježíš v současnosti narodit, je naše srdce.
Presvatá Bohorodice, Panna Marie, Matka Boží, Matka Církve, provázej nás tímto Svatým rokem a přiveď nás k svému Synovi, neboť on je Bůh a žije a kraluje na věky věků. Amen.
Drazí bratři a sestry, my biskupové Slovenska vám s láskou žehnáme ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Prosíme, i vy se modlete za nás.
Biskupové Slovenska
