Drazí bratři a sestry,
srdečně Vás zdravím a obracím se na vás, abych vás povzbudil a potěšil. Velmi si přeji, abychom se v tomto vrcholícím adventním čase všichni společně naučili čerpat radost a naději z naší křesťanské víry.
Jak víte, jádrem naší víry je Boží láska, která se nejkrásněji projevila v tom, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale aby měl věčný život“ (Jn 3, 16). Nechť prožíváme jakoukoli těžkou zkoušku, nechť jsme zahlceni jakýmkoli těžkým křížem, toto – Boží láska k nám – je prameňem naší velké naděje. Zkusme a přesvědčme se, že i v naší nelehké době se vyplatí z tohoto pramene stále čerpat. Pán Bůh chce stavět na naší velkorysosti.
Odborníci říkají, že k největším houslovým umělcům všech dob patří Američan rakouského původu Fritz Kreisler (1875-1962). V zimě roku 1932 hrál tento světově proslulý houslista v divadle v irském Dublinu. Po úspěšném koncertě spokojený umělec vyšel bočním vchodem z divadla, aby ho připravené auto odvezlo do hotelu. Právě když usedal do auta, jeho bystrý sluch zaslechl krásný zvuk houslí. Kdosi krásně hrál na chodníku před budovou divadla, v němž měl umělec před chvílí koncert. Fritz Kreisler, pohnutý ozvěnou krásných a čistých zvuků, se chtěl podívat, kdo tak výborně hraje. Když přišel blíže, ukázalo se, že to bylo chudé irské děvčátko, jmenovalo se Lillian Mack, které za drobné mince hrálo na houslích pro lidi na ulici, aby si vydělalo. Fritz Kreisler byl z její čisté hry nadšený. Potěšilo ho, jak děvčátko obětavě rozdávalo svůj velký talent kolemjdoucím. Její úžasně krásná hra, dávaná jako dar druhým, ho uchvátila. Rozhodl se, že chudému, ale velkoryse sloužícímu děvčátku pomůže. Zařídil, že krátce nato měla Lillian Mack podepsaný výhodný kontrakt na pravidelné koncertování v Královském divadle.
Celosvětově známý a slavný umělec velkoryse vyzdvihl talent a obětavé rozdávání se jednoduchého irského děvčete. Umožnil jí dostat velkou a ctihodnou úlohu. Umožnil jí rozdávat radost. Od té doby Lillian Mack posloužila mnohým, neboť začala velkému množství lidí rozdávat radost z krásné hudby.
Něco podobného, avšak v mnohem větším měřítku, v měřítku Božích „dějin spásy“ se událo v Palestíně před 2000 lety. Všemohoucí Bůh, největší Umělec a Stvořitel celého vesmíru, si vybral chudé izraelské děvče, Pannu Marii, jejíž srdce bylo čisté, krásné a toužilo druhým sloužit. Proto si ji Bůh vyvolil ze všech žen na zemi, aby se stala matkou jeho Syna Ježíše.
Ve chvíli zvěstování řekl anděl Gabriel Marii: „Zdravas, milosti plná, Pán s tebou... Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On bude veliký a bude se jmenovat Synem Najvyššího“ (Lk 1, 28. 31-32). Marie na tuto nečekanou výzvu velkoryse zareagovala, protože její srdce bylo čisté a toužilo sloužit: „Hle, služebnice Páně, nechť se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1, 38). Tímto jejím velkorysým souhlasem se zrealizoval jedinečný Boží plán a sama Marie se stala požehnanou ženou a také velkým požehnáním pro celý svět. Tak jsme to slyšeli i v dnešním evangeliu. Alžběta osvícená Duchem Svatým s radostí říká Marii: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod tvého života.“
Když pozorně čteme Boží slovo, zřetelně se ukazuje, že Pán Bůh se ve svém odvěkém plánu rozhodl, že nejen náš dočasný, tělesný život bude mít matku, tedy bude mít mateřský rozměr, ale i náš nadpřirozený, duchovní život bude mít matku, bude mít mateřský charakter – „být pro druhého“ a „žít pro druhého“. Proto si od věků vybral Pannu Marii za matku svého Syna – a ten nám ji z kříže daroval jako duchovní matku. Maria jako matka byla potřebná, aby se mohl Kristus stát jedním z nás. Aby mohl mít naše lidské tělo, celou naši přirozenost. Bez ní by se Kristus nenarodil a neměl by žádné lidské rysy, tělo a krev. Ježíši Kristu byla potřebná matka, aby se jako Bůh vtělil, aby ho kolébala, živila a vychovávala, aby utírala jeho uplakané oči. Aby tak i Ježíš mohl říci to nejkrásnější slovo na světě „mama“. Panna Maria je vydařený a přitažlivý vzor tělesného i duchovního mateřství.
Drazí bratři a sestry, adventní čas je očekáváním příchodu Krista Pána, jako našeho Spasitele a Pomocníka. Zároveň je i časem přípravy, abychom tohoto Spasitele poznali a přijali do svého života. Jak to udělat? Jak se nejlépe připravit na Pánův příchod?
Nejkrásnějším příkladem adventní přípravy je Panna Maria a její velkorysá ochota sloužit druhým. Marie se od chvíle početí nejen zcela odevzdala Bohu, ale s ním i neúnavně spolupracovala. To se stalo její službou. Mariino nošení Ježíše pod svým srdcem bylo jejím životním adventem. Marie v tomto adventu, v této bezprostřední přípravě na Ježíšovo narození, na jeho tělesný příchod na svět, velkoryse odpovídala na každou aktuální situaci a na vše, co jí Bůh do života vložil. Její ochotu sloužit vidíme i v dnešním evangeliu. I přesto, že sama Marie je v požehnaném stavu, přichází ke své starší příbuzné Alžbětě, aby jí obětavě pomáhala.
Povzbuďme se jednáním Panny Marie. Otevřme si oči a poznejme, kdo kolem mě potřebuje mou pozornost, můj čas a jak mu mohu vhodně pomoci. Pán Bůh nám dává život a zdraví; on nás obdarovává morální svobodou; on nás zahrnuje rozličnými talenty; on nás obklopuje dobrými lidmi a přáteli; on oživuje naši víru; on nám ve svátostech a při modlitbě uděluje potřebné milosti, abychom správně a šťastně žili a ještě nám dal i příslib věčného života. To jsou jen některé z darů, které od Boha neustále dostáváme. Jak na ně odpovídáme?
Díky velkorysé odpovědi Marie „Nechť se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1, 38), Bůh obohatil svět darem svého jednorozeného Syna. Naším zodpovědným využitím darů, které nám Bůh uděluje, jejich rozmnožením a podělením se s jinými lidmi – chce Bůh nadále obohacovat svět svou milostí a radostí. Opravdu platí, že Pán Bůh chce stavět na naší velkorysosti, ochotě a službě. Nikdy ne proti naší vůli. Bůh chce skrze nás darovat větší pozornost synovi či dceři, on chce skrze nás potěšit utrápenou manželku či manžela, on chce skrze nás konat dobro potřebnému člověku v našem okolí... Bůh, který nás bezmezně miluje, chce i dnes – prostřednictvím každého z nás – obohacovat svět svou svatostí, láskou a dobrotou.
Spolupracujme s Bohem tak radostně a plodně, jako to činí Panna Maria. Tehdy si skutečně připravíme naše srdce na zázrak Božího narození. A nejen to. Blíží se Svatý rok 2025, během něhož Bůh mimořádným způsobem prokazuje svou dobrotu a milosrdenství celému světu. Pokud se postavíme před Pána s velkorysou ochotou sloužit, a to podle vzoru Panny Marie, Bůh může použít i nás, aby i my byli radostnými nástroji Pánova slitování.
Milostiplné a pokojné Vánoce Vám ze srdce vyprosím a žehnám Vás
Mons. Marián Chovanec, banskobystrický biskup
