Drazí bratři a sestry,
těšíme se z vaší přítomnosti v chrámu a věříme, že jste během léta načerpali potřebné fyzické i duchovní síly. Mnozí z vás opět prožívají se svými dětmi otevření školních bran, což nám obrazně může připomínat i jubilejní rok spojený s přechodem přes svaté brány papežských bazilik. Když pamatujeme
na Ježíšova slova „Já jsem brána...“ (Jn 10, 9), hlouběji vnímáme Ježíšovu osobní péči o každého z nás, abychom právě u něho našli jistotu a bezpečí. V Boží lásce zároveň nacházíme sílu i pozvání k prožívání lásky mezi sebou navzájem.
Často, bohužel, kolem sebe pozorujeme spíše negativní vztahy, pro které je charakteristické „bouchnutí dveřmi“ nebo dokonce „zavírání dveří“. Jsme svědky celkové vulgarizace mezilidských vztahů a komunikace ať už ve fyzické, nebo v online realitě.
O to více si vážíme a děkujeme vám, milí rodiče, prarodiče, učitelé a vychovatelé, že svým příkladem vedete ty, kteří jsou vám svěřeni, k úctivé a laskavé komunikaci, která je odrazem osobního vztahu k Bohu a k druhým.
Pozýváme vás společně pouvažovat, jak co nejlépe využít zbývající měsíce svatého roku
na zlepšení vztahů. Ptejme se, proč jsme mnohdy k sobě tak hrubí, neúctiví a nevšímaví? Proč nevíme při výměně názorů, i názorů velmi zásadních, zachovat klid a respekt vůči partnerovi v dialogu? Proč se mnohdy věcná diskuse o konkrétním problému zablokuje v osobních útocích, které znemožňují další konverzaci? Jak to udělat, aby dveře nezůstaly zabouchnuté, brány zabarikádované a mosty spálené?
Odpověď je třeba hledat v samotné pravdě o člověku. Člověk je stvořen k Božímu obrazu. A trojjediný Bůh je vztahový, neboť je společenstvím lásky tří osob: Otce a Syna a Ducha Svatého. Proto i člověk ze své podstaty prožívá nejhlubší radost, když s láskou vykročí ze sebe, aby potkal a poslouchal Boha, jakož i druhého člověka a přijal ho v jeho odlišnosti jako dar.
Naše civilizace však trpí čím dál více alarmující absencí budování přirozených vztahů, stále větším nedostatkem prožívání reálných vztahů k druhým. Moderní digitální technologie jsou významným pomocníkem lidstva, ale jejich neomezené používání nám škodí. Zarážející, až smutný je například pohled na rodinu či přátele, kteří se v restauraci sice spolu usadí kolem stolu, ale místo rozhovoru se každý věnuje pouze svému chytrému telefonu. O co krásněji by bylo se setkat a projevit zájem o blízké bez rušivých signálů sociálních sítí!
Ježíš, náš Spasitel a Záchrance, je neodmyslitelným základem našich pěkných mezilidských vztahů. Nabízí nám svou ničím nepodmíněnou lásku. Nabízí nám ji jako zdroj a vnitřní výstuž každého vztahu lásky mezi lidmi. Právě zmrtvýchvstálý Ježíš je skutečnou „otevřenou bránou“ dobrých vztahů.
Jedním ze způsobů, jak posilovat vztah s Bohem, zmrtvýchvstalým Kristem, i mezi námi, je také slavení neděle. Neděle znamená více než jen závěr „víkendu“. Den Ježíšova zmrtvýchvstání je prvním i osmým dnem týdne (porov. Sacrosanctum concilium 106), je začátkem a koncem všeho. Neděle nám jako den pracovního pokoje vytváří prostor na setkání s Bohem a na setkání s blízkými, čímž nás i připravuje a povzbuzuje na vydávání svědectví během dalších dní týdne. Neděle je pro věřící příležitostí věnovat se skutkům milosrdenství, lásky a apoštolátu. Právě neděle je příležitostí bližšího setkání s Ježíšem, který nás povzbuzuje aktualizovat jeho příklad v drobnokresbě každodenních činností. S ukřižovaným a zmrtvýchvstalým Ježíšem se i my jeden pro druhého stáváme darem, o který se s pocitem vděčnosti dělíme při rozhovoru nebo jakémkoliv setkání.
Drazí bratři a sestry, vždy se znova vracejme k co nejplnějšímu prožívání neděle jako „Pánova dne“. Vždyť svou víru bychom sotva dokázali prožívat v plném společenství s bratry a sestrami bez pravidelné účasti na nedělním eucharistickém shromáždění. Uprostřed něho vyvstává pramen milosti, který obnovuje lidi, život i dějiny a je impulzem životní energie a důvodem naděje. Čas věnovaný vzkříšenému Pánu dějin je zárodkem dobré a kvalitní budoucnosti.
Otevřeme dveře našeho srdce! Nechť nám je samo evangelium pozváním radovat se z možnosti vstoupit do obnovených vztahů, do života druhých, podat i přijmout pomocnou ruku – vždyť se všichni bez výjimky navzájem velmi potřebujeme.
Do následujících dní svatého roku vás z hloubi srdce žehnají katoličtí biskupové Slovenska.
